wz

 

17. - 18.5.2008

Vídeň - Innsbruck - Honza, Patrik

V pořadí již druhý letošní společný výlet nás tentokrát zavedl do hlavního města spolkové země Tyrolsko, tedy do překrásného Innsbrucku. Jak již název napovídá, toto město leží v údolí řeky Inn v alpském průsmyku. Podle fotografií, které jsme si našli před výletem jsme se mohli těšit na alpské vrcholky nacházející se v těsné blízkosti města, ale i samotného letiště Kranebitten.

     Před odletem:

Vše se začalo ve 2 hodiny ráno na brněnském hlavním vlakovém nádraží, kde jsme měli sraz. Odtud jen pár kroků na Ústřední autobusové nádraží, odkud nám ve 3:00 jel autobus do Vídně na letiště. Ještě před jeho odjezdem byl námi tázán řidič, kdy že asi dojedeme do Vídně, protože jsme tam měli na přestup do letadla jen něco málo přes hodinu, takže i menší zdržení by pro nás mohlo býti problematické. Jeho odpověď byla velice překvapující - 5 hodin ráno. Podle jízdního řádu tam totiž autobus měl být až deset minut před šestou. Jak jsme se následně dozvěděli, vězí v tom to, že vzhledem k faktu, že cestující v autobuse jsou pouze tři:-) a všichni jedou na letiště, není tedy důvod zajíždět do centra. Proto tedy ten ušetřený čas. Byla zde možnost, že by někdo přistoupil v Pohořelicích nebo v Mikulově, ale tam bylo naprosto mrtvo, natož ještě aby někdo chtěl jet do Vídně. Skutečně tedy odbyla pátá hodina ranní a my se nacházeli na letišti Schwechat. Co nás překvapilo bylo, že zde vůbec nikdo nebyl. Vždy, když jsme tu byli, panoval zde ten pravý letištní ruch. Asi po půl hodině sem ale přijížděly auta, autobusy, taxíky a lidí výrazně přibývalo. My se s velkou časovou rezervou v klídku odbavili a šli spottovat do tranzitní haly. Krom klasických Airbusů, Fokkerů a DHC Austrianu a pár dalších menších potvor byli k vidění i Boeing 777 Austrian(OE-LPB) a Boeing 747 Korean Air Cargo(HL7437). Čas odletu se blížil, tudíž jsme zamířili ke svému gatu. Asi po 15 - ti minutách čekání k němu přijel autobus, který nás odvezl k letadlu registrace OM-NGC. Po nástupu do letadla jsme ještě v dáli zahlédli Boeing 777 pro nás exoické společnosti Saudi Arabian.

         

    

 

     Let NE 3092 Vídeň - Innsbruck:

Let trval necelou hodinu a až na pár nepatrných zhoupnutí byl naprosto klidný. Byl klidný až moc, protože jak jsme se dozvídali z časopisů a od kamarádů, kteří byli v Innsbrucku před námi, klesání na letiště je plné zatáček a manévrů aby se letadlo vyhnulo horám. To se samozřejmě nekonalo a my bez jediné zatáčky, ovšem  s prudkým bržděním(dráha má asi jen 2 kilometry) dosedli na letiště. Ale i tak to byl samozřejmě pohled nádherný, vidět v kilometrové výšce skály o hodně výš než je letadlo.

              

    

 

     Spotting v Innsbrucku I.:

Po příletu jsme si otevřeli pivo na přivítanou a přemýšleli co dál. Na odletové tabuli bylo v brzké době psáno docela dost letů, rozhodli jsme se tedy pro spotting. Věděli jsme, že se zde někde nachází vyhlídková terasa. Začalo tedy její hledání, které bylo po chvilce úspěšné. Mávadlo jakožto místo pro focení je velice vydařené, letadla jsou k vám velice blízko a slunce je taky na správné straně. Jen to počasí by mohlo být lepší, ale jsme přeci jen v horách. Při pohledu z terasy se stání na letadla rozděluje na dvě části. Vpravo jsou především malé Cessny, Pipery a menší bizjety a vlevo jsou dopravní letadla. Naše objektivy tedy mířily spíše doleva:-) K vidění zde kromě Fokkerů a DHC Austrian Arrows byli  i dva Airbusy 320 a to EasyJet částečně s původními barvami British Airways(G-TTOD) a First Choice(G-OOPU), dále pak Boeing 737-800 Lauda s koupáky a místní Dorniery 328 spol. Welcome Air. Bylo nejen krásné pozorovat letadla a ruch kolem nich v naší těsné blízkosti, ale i jejich starty a přistání s alpskými štíty v pozadí.

              

              

              

              

              

    

     Prohlídka města:

Po skončení hlavní vlny letadel jsme se nechali odvézt místním autobusem do centra města k vlakovému nádraží. Prohlídka začala menší zacházkou k fotbalovému stadionu, kde se za pár dní budou hrát některé ze zápasů Eura 2008. Vůbec celé město jakoby žilo fotbalem. Na letišti visely vlajky zúčastněných států se stolním fotbálkem a s odpočítáváním  začátku turnaje a mezi domy byly zavěšeny fotbalové míče. Podle mapy centra na nádraží jsme si vytyčili cestu po které půjdeme abychom taky viděli nějaké památky. K vidění jich zde bylo docela dost. Hlavně historické domy a promenáda na hlavní třídě s obchůdky, kavárnami a restauracemi s exotickými vůněmi a zasněženými vrcholky v pozadí tomu všemu  dodávaly nezapomenutelnou atmosféru. Po shlédnutí centra jsme se vydali směrem k řece blíže k horám. Stále nás to k nim lákalo blíž a blíž. Architektura se pomalu měnila v tu typicky horskou, vysoké domy se měnily na chatky a penziony rozeseté po loukách. Po asi půlhodině cesty stále do kopce jsme ani už nevěděli kam jdeme, ale přesto jsme šli dál aniž bychom věděli co nás za další zatáčkou čeká.

              

              

              

         

 

    Spotting v Innsbrucku II.:

Snad v nejvyšším bodě ulice po které jsme šli nás čekalo letiště. Ale z druhé strany. Pak jsme si až teprve pořádně uvědomili kde vlastně jsme. Naše další kroky tedy vedly  prahu dráhy 08, která byla v odpoledních hodinách v používání. Cesta tam sice byla dlouhá a někdy i náročná, ale rozhodně to stálo za to. Zakotvili jsme v těsné blízkosti prahu dráhy, tam se nám to totiž líbilo nejvíce. Byly tam sice nějaké cedule, ale ani jeden neumíme německy, tak jsme si jich nevšímali. Třeba jen chtělo letiště popřát spotterům pěkné fotky:-) Na to co jsme v příštích minutách zažili snad nikdy nezapomeneme. Na přistání se blížil Boeing 737 Lauda, který nad námi prolétl opravdu jen pár metrů s neopakovatelnou ozvěnou. Bez nadsázky můžeme říci, že jsme si připadali jak na St. Maartenu. Chvíli po něm ještě přistálo pár menších letadel jako např. DHC 8-400, CRJ200 A. Arrows a pár dalších menších letadýlek. Asi po hodině jsme měli možnost pozorovat odtud odlet Laudy, což také stálo za to. Až za tmy jsme se odtud vydali na letiště a tam hned opět na vyhlídku. Stojánka byla sice dobře osvětlena, ale podařilo se pouze dobře vyfotit jen rakouské  CRJ 200.

              

              

              

    

 

     Let NE 3095 Innsbruck - Vídeň:

Po bezesné noci a partii fotbálku jsme už jen pouze čekali na odlet do Vídně. Focení na vyhlídce už nebylo tak zábavné jako den před tím, jednak proto, že tam stály pouze letadla Austrian Arrows, která už dobře známe, jednak proto, že tam byla mlha a začalo pršet. Nehledě na zimu. Chvíli jsme měli obavy jestli naše letadlo vůbec doletí, protože déšť sílil a mlha neustávala, což může být zvlášť na tomto letišti problém. Naštěstí to klaplo a letadlo(OM-NGM) v pořádku dosedlo. Asi po půlhodině čekání jsme do něj nasedli a po rychlém startu a velice strmém stoupání se nechali vznést do výšin. Během letu bylo téměř zbytečné fotit, protože nebylo nic vidět. Naopak vidět hodně toho bylo ve Vídni. Ještě před přistáním se na nás z dálky usmívaly Boeingy 777(AUA) a 747(Korean Air Cargo). Vůbec letadel zde bylo opravdu hodně i na Vídeň. Viděli jsme i letadla Royal Jordanian, Boeingy 767Delta, AUA atp. Po zaparkování jsme si šli klasicky prohlédnout kokpit a příjemní piloti nechali Patrika dokonce sednout na místo kapitána.

         

 

     Spotting ve Vídni:

Autobus do Brna nám jel až za pět hodin, naše volba byla tedy jasná - vyjít na střechu místního parkovacího domu a spottovat. A fotit bylo opravdu co. Mezi zajímavější kousky patří Airbus 320 Syrian, Boeing 777 AUA nebo Airbus 330 Emirates.

         

         

 

     Závěrem:

Výlet do Innsbrucku jsme po vzájemné shodě zařadili a vrchol našich společných výletů co se týče jak letadel, tak prostředím, prostě vším. Byly to opravdu nezapomenutelné dva dny plné zážitků a všem doporučuji se tam podívat. Ani my jsme tam určitě nebyli naposledy.